Se Sluncem se nedomluvíme

Bývá občas docela výhodné, když se stane z některého tématu takzvané politikum. Než k tomu dojde, téma plíživě vznikne - většinou v reakci na neutěšené a přežité poměry - nabývá na objemu, vážnosti a popularitě, často během dlouhých desítek let. Nejdříve se, například myšlenka humanismu, rovnoprávnosti ras, volebního práva pro ženy nebo lidských práv jeví jako požadavek obskurní, obtěžující, brzdící ekonomický vývoj a bourající staré dobré tradice. Zastávají ho a šíří idealisté a další nepraktičtí lidé, kteří tím jdou mocenské vrstvě na nervy. Poté se tématu chopí vzdělaná a citlivější vrstva společnosti, později se na jiné úrovni provětrává v krčmách, až konečně politici pochopí, že přišly jiné časy a oni mohou ztratit vliv, moc, sympatie, v demokraciích pak voliče, když si téma nepřisvojí a neozdobí se jím, nekopou za něj. Připusťme, že i dnes může politika a politici sem tam něco ovlivnit, třeba prosazením nových zákonů a mezinárodních dohod, nastavením nových pravidel, i když víme, že nad nimi rozprostírají dravčí křídla ekonomicky silné nadnárodní společnosti.

Aktuálním tématem se dnes stává obava z rozkolísaného klimatu a debata o tom, jak jeho dopady zmírnit. Tu doprovází pře o to, jestli za tajfuny, tání ledovců, děsivé povodně a hlavně za posílený a tedy nebezpečný skleníkový efekt může pomnožená a neurvalá lidská populace chrlící odpad a ničící přírodu anebo skvrny na Slunci, blížící se doba ledová a další známé i neznámé vlivy. Bylo by dobré to zjistit, protože pokud je příčinou toho všeho převážně lidská činnost, dalo by se snad ještě něco zachránit, změnit, zvrátit – snad. Prý asi 90 % odborníků má dost podkladů k tvrzení, že je skutečně na vině spíš lidský element, deset procent je takzvaných kacířů, kteří tu masívní většinu kolegů vnímají víceméně jako hysteriky. K těm či oněm se přiklánějí politici, ti chytřejší k většině. Je docela možné, že se mezi nimi najde několik idealistů, kteří si myslí a cítí to, co říkají a není úplně vyloučené, že nový nobelista Al Gore patří mezi ně. Protože je politik, je samozřejmě podezírán z toho, že chce ze znepokojivého problému vytlouci politický kapitál, protože byla Nobelova cena míru párkrát vložena do nepravých rukou, nemá jeho nedávné ocenění vysoký kredit. O cenu se dělí s dvěma tisíci vědci Mezivládního panelu OSN pro klimatické změny. Dalo by se očekávat, že těch dva tisíce klimatologů nebude desetiprocentními klimaskeptiky podezříváno z politikaření, ale ti to berou šmahem. Kdo varuje před vypouštěním skleníkových plynů, proti pestrému poškozování přírody, ten prostě pletichaří, politikaří, útočí na naši svobodu – svobodu těžit za každou cenu všechno co jde, udržovat nadprodukci aut, elektroniky, bot, hadříků, zlatých šperků… záplavu věcí potřebných ale i naprostých volovin. Svobodu hodně nakupovat a věci pak brzy nato vyhazovat, protože vyšly z módy, už nejsou posledními výkřiky techniky. Jenže všechny ty věci byly původně surovinami, které kdosi vytěžil z krajiny. A ta dostala zabrat. Budou se muset nějak zlikvidovat, spálit, načež dostane zabrat atmosféra, řeky, lesy.

Soudím, že kus svobody lze získat i tím, že se nadbytečných věcí vzdáme. Že budeme minimalizovat plýtvání. I kdyby plyny z výfukových plynů a komínů neměly na klima vliv, škodí všemu živému na Zemi. I kdyby plýtvání a hromadění předmětů ničemu neškodilo a spalovny, které požírají odpad, dýchaly jako nemluvňata, je plýtvání a obžerství nechutné, nevkusné a nekulturní.

Pochybuji, že někdy vyjde najevo pravda o tom, je-li ve věci rozkymáceného klimatu a krajně nepříjemných prognóz pro život na Zemi na vině především obžernost lidstva, které se žene za věčným zlatým teletem, za dostatkem, nadbytkem. Příčiny a vlivy se nejspíš sčítají, násobí a mísí. Těžko lze přesně zjistit, do jaké míry škodí životu na Zemi skvrny na Slunci, mění-li se klima před příchodem doby ledové, nebo si nejvyšší primát zatápí pod kotlem, v němž se bude vařit. A protože to nevíme úplně jistě, kromě těch 90 % klimatologů, což by mělo mít svou váhu, měli bychom proti poškozování atmosféry, biosféry a vymírání druhů zasahovat. Je to největší téma současné i budoucí lidské populace. Kardinální problém našich životů. Se Sluncem se nedomluvíme, s lidmi snad ještě ano.