Různé podoby pošetilosti

Klišé svět je globální vesnice má svůj díl pravdy, zvážíme-li moc, vliv, výrobky a dlouhé prsty nadnárodních společností, všudybylství coca-coly, hamburgerů a internetu. Pod povrchem takových výroků se ale skrývají bohaté spodní vrstvy, které jsou pravdě blíž. Globální vesnice je totiž složena ze světů, které se liší především podobami svých pošetilostí. Zatímco v jednom z nich proběhnou volby spořádaně až nudně, jinde, jak praví poté média: si vyžádaly lidské oběti. Zatímco v našem známém světě jsou náboženské obřady nenápadné, konejšivé, kněží kážou o pokoře, lásce a smíření, náboženské zvyklosti v jiném světě provázejí vášně nenávisti či šílená nakupení chlapů, kteří slabší jedince ušlapou k smrti. V našem světě je například čarodějnictví zábava, úsměvný podvod, esoterický byznys s pouťovými prvky. Dvě čarodějnice z Kypru vylákaly z lidí, kterým namluvily, že je někdo uřknul, v přepočtu miliony korun. „Můj bože, jak je možné, že jste ještě naživu?“ divila se jedna z nich své oběti. A pak jí nabulíkovala, že jí nějaká žena očarovala příbuzného a kletba pak přešla na ni a její děti, ona sama prý zemře brzy na rakovinu. Dostala z naivky v přepočtu 900 000 Kč. Další kolegyně zase věštila osud zvědavému mužskému sice jen za tisícovku, jenže přitom „zjistila“, že byl uřknut. Za 25 tisíc z něj pak kletbu „sejmula“. V Polsku zase čarodějka vyháněla z domu zlé duchy a nemoci tak, že je mumláním přenesla na chudáka kuře, které následně zařízla. Majitel domu přitom musel zabalit do ručníku co nejvíce peněz, jeden z nich si dokonce doběhl do banky vyzvednout úspory, a ten pak vložit do útrob gauče, kde peníze měly zůstat a množit se po sedm dní. Nás, co známe šalby světa, nepřekvapí, že ručník s penězi do týdne zmizel. V jiných světech globální vesnice se naopak obvinění z čarodějnictví podobá rozsudku smrti. Parta jihoafrických středoškoláků upálila dvě ženy, protože se domnívala, že začarovaly jejich školu. Vyvlekli šedesátileté ženy z jejich domů a odvedli na školní hřiště, polili benzinem a podpálili. Obě uhořely. K podezření stačilo, že kluci mívali „nevysvětlitelné záchvaty křiku“ a náhlé „dychtění po masu během vyučování“! Čtrnáctiletý Joel z konžského hlavního města Kinshasy přišel o rodiče a ujali se ho babička s dědou. Děda ho poté, co se mu o vnukovi zdál špatný sen, nařkl z čarodějnictví. Chlapec se dostal do pazourů místního vymítače. Ten ho bil tak dlouho, dokud se nepřiznal, pak jej zavřel do truhly a nakonec byl vyhozen na ulici. Mnoho dětí v afrických státech nebo v Indii prožívá podobné drama. K obvinění z čarodějnictví i tříletého dítěte může vést malá úroda, porouchaný motor, ztráta peněz nebo úmrtí v rodině. Často se tak rodiny zbavují dětí, kterým zemřeli rodiče, a příbuzné péče o ně obtěžuje.

U nás je předstírání čarodějných schopností pouťově zábavné. Samozvaný čaroděj je miláčkem bulváru a čarodějnictví slouží i k přizdobení celebrit. Máme dokonce čarodějnici z povolání, která sepsala čarodějnický slabikář. Jinak ale přiznává, že používá počítač, mobilní telefon, má ráda rychlá auta a často porušuje svá předsevzetí, hlavně v jídle, takže věčně bojuje s nadváhou. Vždyť je to ženská jako my, na nic si nehraje, libuje si pomocí dalšího klišé kdekterá dáma. Jenom se holt narodila jako čarodějnice! No asi jako se občas narodí hastrman nebo plivník.

Naše globální vesnice má sice stejnou coca-colu, ale propastně rozdílné zvyky, vášně, pověry. Co je u nás legrace, je jinde děs. Ponaučení?

Každé úsloví podezírejme z povrchnosti, každé klišé se opírá o viklavý sloupek.