Okultismus v předválečných časopisech

Současná média vedená přirozenými komerčními zájmy se nevyhýbají neseriózním až dryáčnickým tématům, pokud se domnívají, že mají potenciál zaujmout. Do jejich arzenálu patří – kromě zločinu, katastrof a sexu – esoterika. Je to oblast sice vágních ale pro mnohé přesto zajímavých informací, v níž lze nejsnáze fabulovat a dráždit fantazii. Trh pouze nereaguje na potřeby lidí, on je také vyvolává, přesto nechci nad tím lamentovat natož moralizovat, zajímají mě víc motivace, racionální či iracionální podloží doby a fakta.

Za bývalého režimu se esoterici a léčitelé v médiích vyskytovali jen vzácně, za války i po ní informace zkreslovaly a ovládaly režimní ideologie, všechno jimi bylo nasvíceno, žárlivě nepřipouštěly konkurenci. Ale jak s těmito tématy nakládaly tiskoviny za první republiky? Nebo dokonce v dobách pozdního Rakouska Uherska?

Strávila jsem v archivu tiskovin při Národním muzeu mnoho hodin a dní, abych postupně zjistila překvapivá fakta.

Přednost měla popularizace vědy, kultura a umění

Tylovy obrozenecké Květy z roku 1848 (to už existovaly patnáct let) samy sebe označovaly Národní zábawník. Po divotvornostech tu nebylo památky. Tehdejší čtenáři zábawníku by asi užasli nad tím, čím se baví v zábavných časopisech čtenáři v naší době. Květy v roce 1871 měly větší formát, jejich nakladatelem byl dr. Edvard Grégr a redaktorem například Vítězslav Hálek. V tomto ročníku konečně nalézám článek z oblasti tajemna a mýtů. Jmenuje se Ďáblovy předkové. Brzy zjišťuji, že jde o seriózní studii o podobách ďábla v dějinách, literatuře či v představách lidí - od hloupého lidového čerta až po svádivého, výmluvného Mefistofela či po ďábla v knize Jobově, který partnersky komunikuje s Bohem a sází se s ním. Tato zasvěcená úvaha (napsal ji A. Fux) by byla zajímavá i pro mnohé dnešní čtenáře. V témže ročníku nacházím článek Zkamenělý mlok z uhlí nýřanského, s podtitulem Jak vypadala zvířena za doby permské. Občasné zprávy ze života vědy a techniky nejsou vzácné. V té době se žilo hodně kulturou, jsou zde články například o tom, který evropský malíř právě dokončil významné dílo, byla zde rubrika Ze světa divadelního a duchovního, literární hlídka, v níž třeba nalézáme Arbesovu studii Poovy básně Havran. Oblíbená je přírodověda a její objevy. (Například článek K historii meteorů, Národní museum zakoupilo vzácný exemplář Křemivky ozdobné atd.)

Ani v Ilustrovaném Kurýru jsem při hledání esoterických témat neuspěla. Přelom devatenáctého a dvacátého století zato fandil technice a vědě. Tak například v ročníku 1894 se 3. ledna snaží redaktor vysvětlit legendu o Věčném Židovi Ahasferovi a dalších podobných osobách, kolem nichž vznikaly podobné novodobé mýty. Tuto úvahu ovšem vyprovokovala přednáška znamenitého specialisty pro choromyslné Dr. Henry Meigeho, který přítomným vysvětlil, že se jedná o duševní nemoc, která se jeví v zatím nevysvětlitelném a neukojitelném pudu po putování a cestování z místa na místo. Citace: chorobný původ legendy vědeckou analysí nabývá zajímavějších podkladů, k nimiž uvádí dr. Meige doklady současné.

10. ledna otiskuje Ilustrovaný Kurýr populárně vědecký článek o mamutech na Sibiři v té době nalézaných. Téměř v každém čísle tohoto časopisu je článek, který navozuje jakési tajemno, ale vždy má racionální vysvětlení. Jsou to texty roztomile naivní a průhledné ve svém záměru vymlouvat lidem pověry a působit na čtenáře osvětou. Redaktor si například libuje, že se příteli povedla spiritistická seance a duch ochotně odpovídal klepáním, aby na konci článku čtenáře zklamal - přítel se druhý den dozvídá, že v tu dobu klepal do zdi soused, zatloukal skobičky na zavěšení obrázků.

25. ledna 1894 jeden z článků informuje o přírodovědecké operaci za účelem pátrání po podstatě a účinku hadího jedu. Obdivovaní přírodovědci jsou i s hadem nakreslení přes celou titulní stranu. Naopak pokáráni jsou občané, kteří uvěřili, že v kostelíku nad Chuchlí řádí démon. Kostel se totiž opravoval a řemeslníci jej prý znesvětili oplzlou řečí. Jednou do něj vběhl nepozorovaně vyhublý, nejspíš cikánský koník a byl tam omylem zamčen. Koník vyváděl, zoufal si, a občané z okolí se před kostelíkem třásli strachy. Otevřeli, až když hrůzné zvuky utichly. Závěrečná věta článku čtenáře jistě dlouho trápila: Hynul zde ubohý kůň, věrný soudruh chudákův. A zahynul zajisté vinou pověrčivých lidí.

V březnu Kurýr z roku 1894 přináší zprávu o "úžasném pokroku ve vědě lékařské“ Jde o elektrický přístroj k osvětlování jícnu a žaludku.

Dalším zábavným čtivem byl prvorepublikový A - Zet Pondělník. Ten v jednom z čísel v roce 1930 informuje například o úspěchu českých entomologů, kteří v naší republice objevili dva nové druhy bezkřídlých much. V tomto časopise jsem konečně narazila na článek z oblasti tajemna. Vyšel 24. února 1930 a měl titulek Tajné vědy ve službách veřejnosti. Byl psán kurzívou a obsahoval reklamní sebechválu profesora grafologie Fencla-Bílovského. Kromě grafologie má prý úspěchy v předpovědích za pomoci televise. Tak bylo možno nazývat přenos vizí na dálku v době, kdy ještě skutečná televize neexistovala. Článek byl zjevně placenou reklamou, což potvrzuje jednak kurzíva a hlavně to, že sebechválu sepsal divotvůrce sám a opatřil jej i svou adresou. V témž čísle je obsažný článek z oblasti archeologie pod titulkem Objevitel Tutanchamova hrobu zahájí pátrání po hrobu Alexandra Velikého.
12. května 1930 v A - Zet Pondělníku vyšel článek, který odhaluje podvodné praktiky německého a také našeho léčitele. Stojí za přetištění.

Titulek a podtitulek zní: Zeileis překonán zázračným západočeským lékařem. Zázračný lékař rozmnožuje recepty na cyklostylu. Zjišťuje nemoci škrábáním do nehtů. Léčí choroby na dálku. Otiskli jsme nedávno několik zkušeností nemocného, který se léčil v Galspachu u Zeileise. Devět tisíc ordinací za den je jistě úctyhodný výkon, ale zdá se, že Zeileis je překonán jiným mastičkářem bydlícím u Karlových Varů. Tento zázračný lékař, říká si Wunderartz rozumí také všemu, ale Zeileise překonává v tom, že pacientům rozdává recepty tištěné na cyklostylu, čili ví napřed, že všichni stůňou na stejnou nemoc a potřebují tedy stejné léky. Diagnózu provádí tak, že nemocného poškrábe kostěným nožem po nehtech a potom prohlásí: jste nemocen se žaludkem. Nemocný řekne, že ne, ale doktor ho usadí: však vy budete. A uhádne to. Skutečně po léku, který předepíše zároveň k pití i k mazání dostane každý žaludeční bolesti a potom se jde teprve léčit k pořádnému lékaři. Český překlad německého receptu zní: do půllitru vody pět náprstků speciálního čaje, pět minut vařit a pít ráno, v poledne a večer. Kromě toho dát ráno čtyři lžíce téhož do umyvadla a dřít si tím záda od shora dolů. Toto se musí udělat šestnáckrát. Čaj lze koupit jen v drogerii u pana Erla v Jirkově a stojí 35 - 55 korun. Určit nemoc umí tento mastičkář stejně jako Zeileis, který nedávno našel na úplně zdravém Pražákovi tuberkulózu střev. Jeden dobrý člověk pak přinesl panu doktorovi lahvičku s kozí močí a říkal, že mu stůně žena. Zázračný lékař zahřál moč nad svíčkou, zamyslel se a řekl: Vaše žena má srdeční vadu, je hodně nervózní a má těžký revmatismus. Ať sem přijde za pět neděl, ale sama. Žena tohoto dobrého člověka je ale zdráva, a jenom lituje, že se tento článek zřejmě nedostane ke všem důvěřivým lidem, kteří chodí za schopným krajanem v procesí.

V té době se téměř ve všech časopisech probírá netvor v jezeře Ness. V článcích jsou proti sobě stavěny pochybnosti vědců a odborníků a tvrzení různých svědků. V neprospěch svědků hovoří fakt, že jednou má obluda hlavu jako pes, podruhé jako ovce, potřetí se podobá nosorožci.

V ženském časopise Hvězda jsem například v celém ročníku 1939 nenalezla článek z oblasti tajemna. V kalných vodách lovila jen pro nás dnes už úsměvná reklama na úžasný Nobelin prostředek k dosažení nádherného poprsí. V ročnících nejrůznějších zábavných a společenských časopisů jsem pořád ještě nenašla jediný horoskop. Jen inzertní stránka je zamořena vždy pěti až deseti byť jen dvouřádkovými inzeráty jasnovidek a kartářek. Například: Duševním zrakem pronikám všechna tajemství. Přijďte. Vylíčím vývoj života. Předvedu vědecký objev. Uvádím do pohybu síly, které přispějí k štěstí v povolání, manželství, lásce, podnikání. Přijmu i pozvání do rodin. Předvedu objev. Uvádím do pohybu síly, které přispějí k štěstí v povolání, manželství, lásce, podnikání. Přijmu i pozvání do rodin. Předvedu objev. Pozoruhodná je jasnovidčina nabídka, že předvede vědecký objev. Svědčí přinejmenším o tom, že věda požívala vážnosti a zdálo se být chytré se vědou ohánět.

Zábavný časopis Expres si 24. 7. 1934 všímá v článku Znamení těžkých dob, rozkvětu živnosti kartářek. V článku se píše o souvislosti tohoto řemesla s momentální hospodářskou krizí, nezaměstnaností a bídou: Jestliže kartářky a jasnovidky bývaly od nepaměti, dnes se tato volná živnost rozmnožila přímo úžasně. Před padesáti lety bylo v celé Praze ne víc než dvacet kartářek, odhaduje se nyní úředně hlášených kartářek vysoko nad tisícovou číslici. To je jistě velmi zajímavý zjev v době pokroku a vynálezů. Ovšem je zřejmé, že neobvyklé rozšíření tohoto stavu se musí hlavně přičíst těžké době.

Spiritistické časopisy

Zvláštní kapitolu tvořily na přelomu století i za první republiky časopisy věnované spiritismu. V časopise s přiléhavým názvem Hvězda záhrobní z roku 1899 jsem v článku Astrologie za našich dnů objevila větu, která do jisté míry vysvětluje, proč se mnozí lidé tehdy i dnes nedokáží spokojit s tím, co nabízí věda: Materialismus dal vše co mohl, ale vážní hledatelé pravdy, neukojivše svou duševní žízeň, čekali od budoucnosti více pronikavějších, více pravdivějších odhalení. Jistou výpovědní hodnotu měl článek v témže časopise: Zjevení a jich vědecká dotvrzení. Ukazuje, že dovolávání se vědy není až trik dnešních okultistů. Rozdíl je ovšem v tom, že se tyto laické a blouznivé texty do běžných novin a časopisů, až na vzácné výjimky, nedostaly.

V časopise Hvězda záhrobní se v témže roce (1899) například píše: Nemožno, ujišťují skeptici, aby některý člověk zjevil se jinému anebo aby oznámil mu svůj příchod ze života do smrti. Slovo nemožno přestalo platiti již ode dob Napoleonových. Vyškrtnuto bylo i z filozofického slovníku po neočekávaných a podivuhodných objevech současné fyziky. Ten, kdo odvážil by se za naší doby, po fotografii, páře, telegrafu, telefonu, spektrální analysi hvězd, vnuknutí a hypnotismu, vymezit hranice možnosti, daleko ještě nevyrovná se nejmenšímu žáčkovi národní třídy. Že zázračná technika byla v představách lidí sestrou tak zvaných věd psychických, dokládá mimo jiné i článek v revue Proč žijeme? z roku 1909. Je v něm článek Fotografie neviditelna. Fotograf zachytil médium v transu a na fotografii, ve světelné čmouze vedle média, rozeznává astrální tělo. Článek komicky ignoruje fakt, že by mohlo jít jen o pokažený snímek a tváří se badatelsky. Další články mají názvy: Zprávy ze seancí, Telepatické přenášení myšlenek, Mumie, Udělání dobytku, Soudní pře o strašidelný dům (probíhal v Neapoli).

Čím se liší tato témata od těch dnešních? Především tím, že naplňovaly téměř výhradně specifické časopisy, neměly přístup do serióznějších tiskovin. Pro běžné noviny a časopisy to byla témata nedůvěryhodná, neseriózní a vlastně trapná.

V okultním časopise Československá revue psychická z roku 1938 najdeme vedle článků Zemřelý Schumann objevuje svůj ztracený koncert nebo O tibetských lamech také Horoskop presidenta Dr. Beneše. Fiasko astrologů je až dojemné. Rok před obsazením našeho státu Němci, nedlouho před Benešovou emigrací, prorokují astrologové prezidentovi v příštích letech bezoblačný život, plný úspěchů a pohody.

Po válce se některé spiritistické časopisy opět na krátký čas vynořily nad vodu, než je smetla spolu s náboženstvím ideologie žárlivá na všechny ostatní. Psychická revue se ještě 15. 5. 1947 mohla zabývat problémem: Mohou zhmotnění duchové také jísti? Odpověď zní: mohou. Důkazem je prý médium, které nemohlo vystát rajská jablíčka a keksy. Přesto, když se do něj vtělil duch, obě tyto poživatiny s chutí snědlo.

V roce 1947 se spiritisté radovali ze svého sjezdu, neboť ten poslední měli před válkou. Jasnovidci a média naplněni optimismem na sjezdu jasnozřeli, že: ve velmi blízké době třetina lidstva pozvedne hlavu od země a počne duchovně mysliti. Vítězný únor a brzký konec vlastního spolku, jim ovšem potměšilí duchové neprozradili. Jeden z článků v tomto ročníku mi připomněl dnešní výrobce a prodejce přístrojů na okultní bázi, šlo o Telefon do záhrobí: Význačný anglický badatel v oboru spiritismu prohlásil, že není daleko doba, kdy bude možné telefonovat do záhrobí. Finanční cena tohoto výrobku by neměla převyšovat 20 dolarů. Myšlenky duchů budou ve chvíli podávání zpráv ze záhrobí měnit hbitost ionizace v trubkách naplněných ušlechtilými plyny. Tyto změny vytvoří signály, které telefon ze záhrobí zesílí. Článek končí exaltovanou výzvou: Lidstvo se chce spojiti s těmi, kteří nás předešli a mezi oběma stranami bude vládnout živé pouto vzájemnosti a lásky, práv a povinností.

Tyto kuriózní časopisy vydávali jednotliví nadšenci, a to mnohdy jen po několik měsíců, v jednom regionu a v maličkém nákladu, kromě časopisu Spiritická revue, která byla ve dvacátých letech šířena po celé republice a Hvězdy, která vycházela ve větším nákladu v roce 1910. Například Hvězda záhrobní vycházela jen v jednom regionu od roku 1899 do roku 1910. Byla pak přejmenována na Slunce a rok nato zanikla. Pentagram vycházel jen v roce 1919 - celkem vyšlo 5 čísel. Isis vyšla kolem roku 1905 a pak až několikrát v rozmezí let 20 - 30, podle finančních možností majitele. Lucifer vyšel několikrát v roce 1913. Církev ovšem protestovala proti jeho názvu, přestože se majitel bránil, že nejde o ďábla, ale o Světlo. V roce 1914 byl Lucifer přejmenován na Zasvěcení a poté zanikl. Časopis Horev (staroegyptský výraz pro oheň) vyšel jen pro malý okruh příznivců v roce 1938. Spiritismus se u nás praktikoval hlavně v podhůří. Šířil se k nám včetně dalších okultních teorií především z Francie, která byla centrem tajemna už díky svým zednářům a resekruciánům.

Tehdejší iracionalitu v médiích odlišuje od jejího dnešního masového šíření právě to, že šlo o jev okrajový. Ve vysokonákladových, celostátně šířených časopisech měla přednost vědecká osvěta, byly oslavovány technické vynálezy a vysmívána pověrčivost.

Fenomén Pestrý týden

Jednou ze vzácných výjimek byl pěknými fotografiemi bohatě vypravený časopis Pestrý týden. Ten míval po jistou dobu stránku nazvanou Metafyzika (nikoliv v každém čísle), kde se pojednávalo o supranormálních úkazech z celého světa. Jako velkou senzaci například uvádělo jisté sedmdesátileté médium z Podmokel, kterému se prý po dvaceti letech cvičení daří silou myšlenky udržet předměty na různých místech svého obličeje. Toto médium prý v celé okultní literatuře nemá sobě rovného. Pestrý týden na stránce Metafyzika v roce 1931 uveřejňuje odpovědi evropských universitních profesorů povětšině z technických universit na své anketní otázky. Na otázku č. 1: jaký je dnes vztah širší veřejnosti ve Francii, Německu, Anglii atd. k otázkám metapsychologickým odpovídá například Dr. Ing. C. Blacher, profesor chemicko-technického institutu univerzity v Rize takto: Podle mého mínění neprobudilo se dosud v široké veřejnosti porozumění pro význam metapsychologických problémů. Jak tomu také může být jinak při štvaní proti médiím (tím se rozumí hypersenzitivní osoby, pozn. aut.) jak je provádějí různí nám známí vědátoři - zajisté nepotřebuji uváděti jmen.

Dále na starostlivé otázky o osud metapsychologie odpovídají například soukromý docent na spolkové vysoké škole technické v Curychu či profesor fyziky na univerzitě v Oslo. Všichni tito profesoři byli ovšem zároveň redaktory okultních časopisů. Jak je vidět, už tehdy existovali technici, přírodovědci a jistě i lékaři, kteří emigrovali z exatních věd do světa okultního, kde je jaksi volněji.

Závěr

Studium starých tiskovin potvrdilo mou domněnku, že od poloviny devatenáctého století do začátku druhé světové války ve století dvacátém se v našich zemích v médiích esoterice a okultismu nedařilo. Duch doby preferoval rozum, vědu, techniku. Například spiritistické časopisy živořily na okraji společenského zájmu. Takže totalitní doby, které pak přišly, neměly co potlačovat. Můžeme-li se spolehnout na ústní podání, naopak, vysoce postavení soudruzi leckdy vyhledávali lidové léčitele, kteří byli tím pádem přinejmenším tolerováni. A ministr školství Kahuda se s podporou strany a vlády mohl věnovat svému obskurnímu výzkumu telepatie a telekineze v Psychoenergetické laboratoři.

To co se v médiích v oblasti propagace různých mágů, léčitelů, jasnovidců, senzibilů a jejich praktik děje dnes, nemá v moderních dějinách obdoby. Stejná situace je i v dalších státech, o USA nemluvě. Příčin je jistě mnoho a jev souvisí se stavem světa, lidstva, s trendy v myšlení a cítění milionů. Některé příčiny by se daly jistě odhadnout a pojmenovat takříkajíc od stolu, ale téma odklonu velké části médií od serióznosti a rozumu k iracionalitě a pestrým podobám esoteriky by si zasluhoval hlubší studium.