Ještě se uvidí

Obal knihy Ještě se uvidí

(tři příběhy o dvou mužích a jedné krásce)

S mužem si vybíráme život, jaký povedeme – uvědomují si ženy na milostném rozcestí. Příběhy dvou povídek a jedné novely spojuje téma jedné ženy mezi dvěma muži. V povídce s názvem Zdržení na zpáteční cestě je koketní rozhodování mezi dvěma muži přerušeno brutální pitkou ve venkovské hospodě se záhadným koncem.V povídce Pustit žilou vyřešila kráska problém jak přelít miliony od bohatého manžela k chudšímu milenci, jenže vděčnost je cit krátkodobý a lest a zrada vyzývají k odvetě.

Těžištěm knihy je novela Ještě se uvidí. Pět mladých hrdinů dnešních časů hledá své místo a staví svou osobnost, jejich světy a životy se proplétají nebo jen lehce dotýkají. Osou novely je příběh silné lásky mezi obětavou dívkou a mladým mužem prahnoucím po víře a duchovních hodnotách. Hrdinové ze současnosti jsou často svými protipóly, skrývají před sebou, ale neskryjí před čtenářem, tajené motivace, vášně a kalkulace, ale i pošetilost a vnitřní zranění.


Ukázka

Čas rodinných svátků restauraci vyprázdnil. Objednal si vodu bez bublinek a čekal, docela se přitom zklidnil. Nic se přece neděje! Okoukne ten jejich svět a vrátí se zase mezi své…
Katka přiběhla v krátkém kabátku z umělého perziánu, který vydyndala na babičce, vlasy měla sepnuté sponkou z broušených sklíček. „Hele jaká je tam zima,“ řekla jen proto, aby mu mohla přitisknout studené dlaně na obličej. Tváře mu ovšem neochladily, naopak, vyvolaly sálání, které se rozběhlo jako kruhy na vodě, z dotýkané tváře do centra jeho bytosti.
Prohlížel si ji, připomínala světlý, vzdušný akvarel. Nelíčila se, zdobila ji hlavně saténová pleť, šťavnaté prokrvené rty a šťastný úsměv. V hrudníku se mu roztočil omamný vír. Měl nutkavou chuť říct: Dojímáš mě, miluju tě, chci tě, smiluj se nade mnou! Neřekl to, ale zářil tím vším jako ten vánoční stromek na barovém pultě. Katka světlo odrážela, takže číšníkovi, který se v prázdné restauraci nudil a ohrnoval nos nad jejich chudou objednávkou, se najednou zazdálo, že zamilovánky obklopuje záře jako svaté na kostelních obrazech. Zatřepal nad tím úkazem hlavou a šel si dát do přípravny cigáro, nebude na ně přece civět! Jejich štěstí ho ale znepokojilo. Nedávno se rozvedl, žil sám a preventivně ženské nenáviděl. Mrchy vypočítavý! No ale tahle – v oparu světla a se svým studentíkem – asi nebyla.
Za necelou hodinku Katka z Viktora vydolovala jeho dráždivé tajemství.
Spustil o exotickém, barevném světě oddaných, o jejich radostné službě Krišnovi. Chápavě se usmívala, takže ztratil poslední zábrany. Konečně se může projevit! Smí klidně říkat slova, která do něj zarostla při nespočetném opakování, vytěsnila jeho někdejší hrubou, sobeckou osobnost:
„Já ti to vysvětlím. Hará, Krišna a Ráma jsou tři semínka mahá-mantry. Její zpívání je duchovním voláním Pána a Jeho energie, aby ochránili podmíněnou duši. Víš, to naše zpívání je jako nářek dítěte, které volá svou matku. Matka Hará pomáhá oddanému získat milost Nejvyššího Otce a tomu, kdo zpívá mahá-mantru upřímně, se Pán zjeví. Žádný jiný způsob duchovní seberealizace není v tomto světě hádek a pokrytectví tak účinný jako zpívání mahá-mantry.“
„To říkají křesťané, muslimové a další věřící o svých modlitbách a rituálech taky. Kdo vás rozsoudí? A co si má o tom všem myslet slušnej bezvěrec, kterej se bez toho všeho obejde a žije docela šťastnej a užitečnej život bez nenávisti a bez poddanosti nebo tý vaší oddanosti!“
To je úžasný, vždyť ta krásná holka se s ním o víře klidně baví, neposmívá se mu, docela vážně přemýšlí. Přesně takhle přece pochyboval i on, než se přestal bránit a poddal se tomu proudu. Jak jí ale honem vysvětlit, proč zrovna Krišna, proč ne Kristus, Buddha, Mohamed nebo Jahve? Najednou nenacházel pro svou víru přesvědčivé zdůvodnění. Tušil, proč mu to dělá potíže, ale s tímhle tedy nevyrukuje!
Byla to totiž pouhá náhoda, že potkal tančící a zpívající oddané na Národní třídě v Praze ve chvíli, kdy mu bylo nejhůř, kdy se toužil skrýt před světem, no a taky neměl kde být, poslední dvě noci strávil na Masarykově nádraží mezi bezdomovci. Později si vsugeroval, že se to stalo cíleně, že si to Krišna prostě přál. Z příchylnosti k víře, z vděku k vševědoucímu božstvu si člověk leccos namlouvá, ale rozum, přestože zahnaný do sklepa, ví své. Kdyby v té chvíli potkal například anarchisty ze squatu a nabídli by mu postel, žil by s nimi a brzy by z něj byl autonom studující Bakunina. Všechno by v té chvíli bral, jen si už nikdy nenechat rozdírat rány od humpoláckého otce!
„Ale jo, já to beru. Na vás je aspoň pěkný podívání. Tancujete, zpíváte v barevnejch hadřících, jste hezký, většinou mladý… Když se tam u vás v noci zhasne, to se asi dějou věci!“ usmála se přejícně. Vybavily se jí náhle necudné obrázky z ilustrované Kámasútry a sklopila oči. Viktor se ale polekal.
„Nic takovýho! Statek oddaných je něco jako klášter, víš? Samozřejmě, že není ponurej jako mnišský kobky katolických klášterů. Ten náš je světlej, barevnej a voňavej. Ale růžence máme taky. Měli bychom je přeříkat šestnáctkrát denně. Jednou jsem si to spočítal – je to tisíc sedm set dvacet osm manter. Takže se na rozdíl od katolíků modlíme po většinu dne, abychom si splnili tuhle radostnou povinnost.“
„Hmmm…“ usmála se. „Jsem ráda, žes mi to všechno vysvětlil. Jenže co teď uděláme s náma dvěma?“
Vykulil oči. Proud úvah, touhy, zamilovanosti v něm už chvíli narážel na krustu víry oddaného. Vzala jeho dlaň do malých rukou s růžovými nehty a dokonce si ji přiložila k tváři. Krustu víry prorazil horký gejzír, musel zavřít oči. Chtěl vykřiknout: Miluju tě, ale řekl: „Nevím.“ Najednou se polekal. Bál se nezvladatelného, prudkého, vlastně sobeckého štěstí. Bál se zrady Pána. A také – už byl přece konečně sebejistej, v životě zakotvenej, a najednou má o to všechno přijít?! Prsty se mu chvěly, toužily po kuličkách růžence, ale nebylo ho.


Kniha má 160 stran a pevnou vazbu s lamino potahem. Lze ji objednat na adrese lano@centrum.cz za 140,- Kč (včetně poštovného a balného). Pultová cena v knihkupectví je 198,- Kč