Chraňme muže

Obal knihy Chraňme muže

Muži v demokratických zemích ztrácejí roli živitele a plnoprávného manžela. Snižuje se jejich plodnost a hladina testosteronu. Ubývá počet pracovních míst pro muže, klesají šance na uplatnění jejich síly a fortelu. Klasická rodina se rozpadá, kolem třiceti čtyř procent dětí se rodí svobodným matkám. Feministická ideologie přispívá k znevážení osvědčených hodnot.

V knize Chraňme muže spisovatelky Věry Noskové se střídají úvahy, fakta, citace z knih a médií, příběhy ze života a poznámky k tématu od přemýšlivých mužů.

 

Názvy některých kapitol:

Domácí šikanou týraný muž

Vrozené zlo – hysterická psychopatie

Strategie zlatokopek

Pánové, harašte, dokud ještě můžete!

Feminismus jako profese, obsese a ideologie

 

Názvy některých příběhů:

Matka – zdroj nenávisti a strachu

Tadyhle, na týhle skobě by visela...

Co mi můžeš nabídnout?

Klára ve výtahu je past

Otázky Egypťana při plavbě po Nilu

 

 

Ukázky

 

Jak ženy dupou po mužském sebevědomí

Zlatá rybko, slyš má slova, vystrč hlavu, zjev se znova… Poučnou, ale poněkud rozčilující pohádku o nespokojené, hamižné a mocichtivé rybářce a rezignovaném, poslušném rybáři zná z dětství asi každý, ti starší ji určitě viděli jako kreslený film Jiřího Trnky. Nespokojených „rybářek“ je poměrně dost, stačí naslouchat debatám v ženských kolektivech nebo při dámské jízdě, dámy téměř vždy, pro obveselení či pro soucit kamarádek se svým trápením, podrobují partnery a manžele sžíravé kritice, vystavují je posměchu. Vzácné a spíš neoblíbené jsou ženy, které v takovém prostředí mluví o svém druhovi dobře, nebo jsou prostě diskrétní a raději mlčí.
Ženy jsou s muži totiž obecně nespokojené, ve své kritice a posměchu se navzájem utvrzují a většinou se shodnou na tom, že muž je vlastně méněcenný, na nás, ženách, závislý, cokoliv dělá, dělá špatně, jenže si nedá říct a poradit. Ženy se cítí být mužům nadřazeny lidskými kvalitami, považují se za chytřejší, pracovitější, praktičtější, bystřejší, výmluvnější a samozřejmě družnější.
V některých případech to tak i může být, proč ne? Vyhlédnutý partner se časem ukáže jako nekňuba, lenoch nebo lakomec. Přesto si musím povzdechnout: kde jsou ty časy, kdy k pravidlům slušnosti patřilo nepomlouvat svého partnera či partnerku, ale spíš demonstrovat soudržnost rodiny. Kde je ta ženina zástěra, kterou se leccos přikryje, nad níž se dnes ohrnuje nos? Měla svou nezastupitelnou funkci. Naše doba ovšem je, a nejen v této oblasti, postižená rozžvaňováním, zveřejňováním soukromí.
Některé ženy, častěji ty s hysterickou poruchou, s požitkem verbalizují svou nespokojenost tváří v tvář svému partnerovi, a nejraději před svědky. Připravují mu tak trapné, nepříjemné i horké chvilky. Což se většinou nestává zamilovaným dívkám a ženám, kráčejícím po ulici v drogovém oparu hormonů lásky vedle svého báječného chlapa. Jak rádi pozorujeme jejich uchvácené, zrůžovělé tváře!
K zamyšlení se nabízí stále častěji opakovaný předpoklad, který nastolila evoluční psychologie, že se nespokojenost žen s muži vyvinula jakožto výhodný způsob chování, a byla tedy během dlouhé historie života v párech upevňována. Nespokojené ženy prý dokázaly svým věčným hudrováním a kritikou přimět své partnery k vyšším výkonům, a někdy i k vlídnému chování a štědrosti – praví tento nový společenskovědní obor. Evoluční psychologové se snaží vystopovat, jak asi řešili soužití
a prožívali vztahy, problémy a situace naši dávní předci, snaží se formulovat pradávné i pozdější způsoby chování a pokoušejí se zjistit, jak jsou dnes manifestovány v různých kulturách.

* * *

Co když přežívaly především dcery nespokojených žen, které tento výhodný mem nesly staletími dál? Evoluční psychologové to tvrdí a zdá se to být logické. Tento nový vědní obor ovšem nepatří k těm exaktním, jejich přitažlivé teorie nelze experimentálně dokázat ani vyvrátit.
Psycholog a soudní znalec Eduard Bakalář, který byl u mnoha rozvodových klání a tahanic o děti a majetek, o tomto memu dobře věděl a muže vstupující do manželství upozorňoval na budoucí vývoj vztahu v následujících šesti bodech:
Počítejte s tím, že u manželky jsou (v archaických strukturách mozku) připraveny:
Dispozice k permanentním výčitkám, kritice, pocitům ukřivděnosti, nespokojenosti…
Nápory hněvu až nenávisti, které jste nijak nezavinil.
Dispozice k degradaci mužského partnera/manžela.
Dispozice k přesouvání hmotných statků.
Dispozice k podání žádosti o rozvod.
Dispozice ke změně partnera, manžela.
Zmíněné dispozice se v evoluční historii člověka ženám spíše vyplácely, proto jsou v jejich podvědomí uloženy.

(Z knihy Poněkud jiný pohled na genderové problémy)


Výčet je poměrně přesvědčivý a ze svých celoživotních pozorování bychom našli spoustu příkladů, přesto jej nemohu přijmout bez protestů. Intenzita všech popsaných dispozic má více stupňů, některé u konkrétní ženy nenacházíme, u dalších žen se projevují vzácně, jindy jsou tyto sklony nevýznamné a vztah rozhodně neohrožují víc než neblahé rysy a chování některých mužů, což pro změnu bývají: sklony k pohlavní promiskuitě, lakota, nevšímavost, lenost, inklinace k různým závislostem – hlavně na alkoholu – odpudivé chování, agresivní jednání, násilnictví a vulgární vyjadřování. Muži podobných kvalit se kupodivu také žení a vstupují do vztahů a jejich projevy a činy mívají povahu katalyzátoru, který urychlí a zesílí výše popsané dispozice žen.
Dnes už partnerky mužů neuspokojí flák masa z uloveného divočáka, jde tu především o peníze, za něž se dá koupit téměř vše, ovšem kromě klidu a pohody, kterou tak často preferují muži. Ti, i když své „rybářce“ splní přání, musí počítat s tím, že brzy budou následovat další nároky. Kvůli dětem, prestiži, zajištění budoucnosti, kvalitě života, radovánkám, požitkům. Víc a stále víc – peněz, oblečení, kosmetiky, realit, romantických zážitků, pohodlí, pochoutek, šperků, ale i výhodných spoření a pojistek… Věčná nespokojenost s dosaženým stavem zatíná ostruhy do slabin mužů, takže se dá říci, že hlavně nespokojené ženy, pohánějící své partnery za ziskem a mocí, roztáčejí kola spotřeby vzrušujícím nakupováním.
Tak prý se už konečně u žen našel ten jejich bod G!

???

Na konci slova shopping.

 

Příběh sedmý

Klára ve výtahu je past

Tenhle chlap mi pije krev, uvědomovala si hořce Klára ve stoupajícím výtahu. Upír stál vedle ní, díval se před sebe nicneříkajícím pohledem a vypadal neškodně. Běžný, vymydlený, dobře oholený mladý byznysmen, chlapík, kterým zdánlivě nic nehne a trochu se mrzí jen pro klesající akcie či po prohraném zápasu golfu. Ať to na mě nehraje, říká si zavile pěknice Klára. Je to jenom mužskej. A víme, čím mužští myslí!
Když Klára, vybavená jazykovými znalostmi a ekonomickým vzděláním, nastoupila do prosperující firmy, rozhlédla se nejdříve po mužských. Nehodlá při svém atraktivním exteriéru žít jako jeptiška. Ondřej Opatrný jí padl do oka nejen proto, že byl urostlý fešák, ale měl navíc ve firmě skvělou pozici, mohl by jí tedy případně pomoci s kariérou. Byl sice ženatý, ale ať mi nikdo netvrdí, kalkulovala pragmatická Klára, že tenhle alfa samec se spokojí s jednou samičkou.
Ondřej Opatrný na Klářinu promyšlenou koketerii nezabíral, dával najevo až okázalou korektnost a nabízející se samičku tím hluboce ponížil a naštval. Všechno navíc nasvědčovalo tomu, že tahle korektní bezpohlavnost je součástí firemní kultury. Čišela z ní bezbřehá nuda. Nebyl tu prostor pro dotek, erotický žert, natož třeba jen nevinný flirt. Inu, jiná kultura. Mezi mužskými tu dokonce koloval jakýsi leták, který firma tolerovala, i když se k němu pro jistotu nehlásila. Jakási nepojmenovaná komise právníků v něm radila:
1. Nikdy nezůstávejte se ženou o samotě. Nevíte, kdy budete potřebovat svědka.
2. Pokud si můžete vybrat, jednejte s mužem. I tak buďte opatrní, poznámka zaslechnutá přítomnou ženou může skončit u soudu, i když nebyla adresována jí.
3. Kdykoliv je to možné, jednejte s ženou nepřímo. Použijte e-mail nebo telefon. Pokud ženu nevidíte, nemůže vás osočit z nevhodného pohledu.
4. Jakékoliv jednání z očí do očí musí být výhradně o práci. Neoceňujte oblečení nebo účes, žádné diskuse o osobních problémech. V žádném případě nenabízejte, že ženu svezete domů.
5. Nikdy se k žádné ženě nepřibližujte víc než na vzdálenost natažené paže, abyste nemohl být nařčen z nemravného dotyku.
6. Ať máte jakýkoliv názor o ženě, nechte si ho pro sebe. Svoboda projevu pro vás neplatí.
7. Nikdy si nedávejte rande se ženou, se kterou pracujete, i když to není vaše podřízená.

Oni se nás bojí! uvědomila si nad letákem s radostným úžasem sexbomba, jejíž křivky suverénně napínaly podnikatelský kostýmek. Klára nebyla naivní, iluze odmítala. Muži se žen doopravdy nikdy nebáli! Ovšem teď se jako vojenské šikany obávají novely zákoníku práce, do něhož je zařazeno mezi projevy diskriminace také sexuální obtěžování. Za nevhodné poznámky, vtipy, nadbytečný tělesný kontakt nebo nabídky sexuální povahy na pracovišti hrozí pokuta až 70 000 korun, výpověď ze zaměstnání i soudní spor. Nový paragraf má ovšem řadu kritiků, dočetla se v novinách. Podle nich může nyní snadno zaměstnanec své kolegy nebo nadřízené poškodit křivým nařčením. Takzvané důkazní břemeno je zde obráceno, svou nevinu tentokrát musí dokázat nařčený pracovník – což je absurdní – tvrdilo se v médiích.
Nikdy neměly chytré holky v ruce lepší zbraň, uvědomuje si Klára. Ty nesmělé a upozaděné berušky si na skandál nejspíš netroufnou, nač rozmazávat nějakou nechutnost, to raději dál budou snášet erotické fórky a návrhy nějakého vypelichaného kocoura, který je náhodou šéf, nebo změní zaměstnání, třeba i za horší.
Ale tuhle situaci lze přece obrátit naruby jako rukavičku! A radši hned, dodává si odvahy Klára v jedoucím výtahu. Než kritici zákona nedejbože uspějí s tím důkazním břemenem, které by z harašícího chlapa rádi sejmuli!
Klára si rozpíná sako a dva kritické knoflíky blůzky. Ondřej Opatrný, registrující podezřelý pohyb, se na ni úkosem podívá. Klára se na vyděšeného kolegu vítězoslavně usmívá, cuchá si vlasy a rozmazává kolem úst dokonale nanesenou rtěnku. Je zle, tuší džentlmen. Podraz! Bliká mu v hlavě, ale pro tuhle situaci nemá manuál. Klára vybíhá z výtahu s dokonale hraným zděšením a běží rovnou do kanceláře nejvyššího. Na prázdné chodbě ještě stihne ostrým nehtem natrhnout na stehně luxusní punčocháče.
„Vrhl se na mě jako zvíře!“ vykřikne v kanceláři šéfa, klesne na křeslo a rozpláče se. Šéf je otřesen. A je to tu, naříká v duchu a horečně uvažuje: O co té ženské jde? Co bude chtít? Koho budu muset vyhodit? Dojde k soudu? Pokud ano, rozmáznou to noviny? Jak moc to poškodí naši firmu?